Benjamín se představuje

Hafi haf,

jsem Benjamin a budu vám přinášet zprávy ze zákulisí svého života, a že je dlouhý :o) .Vždyť už je mi 10 let. Bydlím se svojí paničkou v Praze v místě, kde nás obklopuje krásná příroda. I přesto, že je panička velmi vytížená, věnuje mi veškerý svůj volný čas. Nejraději mám, když spolu vyrážíme na procházky k Botiči. Cestou totiž potkáváme mé psí kamarády. To nás pak páníčci pustí z vodítka a my se můžeme honit po louce, očmuchávat všelijaká zákoutí a v neposlední řadě - hlavně si to nenápadně (ale to si myslíme pouze my :o) ) namířit do potoka. Z dálky pak jenom slyším: "Beníku, ke mně.". Ale přeci v tom nejlepším nepřestanu. Po chvíli ale přeci jenom usoudím, že by bylo dobré paničku uposlechnout, volím tak cestu kompromisu. Už jsem si užil, tak budu zase ten poslušný Benjamínek, co by pro svou paničku snesl modré z nebe. A ženu si to k ní vesele s úsměvem. Když se vrátíme, za dveřmi na mě číhají Adélka s Tadeáškem. Jsou to mí spolubydlící a kočičí přátelé. Patří mojí člověčí ségře Rádě. Dávají mi hodně zabrat, ale jsou to parťáci, jak mají být. Tak třeba, abyste měli představu - panička dává piškoty přede mnou hodně vysoko, protože samozřejmě ví, že je mám moc rád. A neznám míru, kdy si říct: "A dost.". Poprosím proto Adélku, aby vyskočila na mikrovlnku a nějaký ten piškot mi shodila :o).

Mám také problémy se zády, a tak řeknu Ádě, aby mi je namasírovala. Tadeášek je můj věrný společník, se kterým probírám takové ty kočkopsí - chlapské věci. Musíme mít přeci přehled, kdo se vyskytuje v našem okolí, a chránit tak paničku :o).

Tak haf a haf Benjamín